17.4.2012
17.2. Praděd aneb Mount Everest.

A to doslova. Konečně nově a důkladně Mikim přichystané běžky selhaly. Za mé „děkuji" zněla odpověď: „ještě neděkuj" a já pochopila, že tato odpověď byla na místě. Po celou cestu můj styl jízdy vypadal - metr vpřed a dva metry vzad. Tento Praděd byl pro mne nekonečný a nebojím se říct, že jsem si sáhla na dno. Tolik vytoužený cíl byl po mém úmorném výšlapu nakonec na dohled a vypocená krev se proměnila ve slastný pocit. Kluci Pavlík, Vlči a Miki byli skvělí a soucitně mě povzbuzovali. Při cestě zpět jsem však změnila na gravitaci názor a jízdu si plnými doušky užila. Proklínaný začátek se vykreslil v krásný výlet.

Věrka

Všechny fotky: zde

001.jpg
002.jpg
003.jpg
004.jpg
005.jpg
006.jpg
007.jpg
008.jpg
009.jpg
010.jpg
011.jpg
012.jpg
013.jpg
014.jpg
015.jpg
016.jpg
017.jpg
018.jpg
019.jpg
020.jpg
021.jpg
022.jpg
SPONZOŘI
Domist.jpg
logo Harbich web.jpg
Trymeta mala kopie.jpg
logo Paprsek uprava stranky.jpg
Certovy kameny.jpg
Stolarstvi.jpg
 
  PODĚKOVÁNÍ
Sport servis Tomšů
web

Velosport Chuděj
web

Jesenickému týdeníku
web

Olinovi Nešporovi
Petříkov - Brno






 
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one