17.4.2012
6.7. Naše Čas-OFF-ka na Šerák

Dříve, než-li začneme svoje vyprávění o tom, jak jsme absolvovali náš první společný cyklistický závod na tandemovém kole - Čas-Off-ku na Šerák - a co tomu předcházelo, je třeba říci, že pro mne a Veroniku je naším domovem malebná vesnice v Beskydech, Bystřice nad Olší, dědina ve Slezsku, od níž je to asi 7 km ke hranici s Polskem a asi 15 km ke hranici se Slovenskem. Tato zeměpisná poloha již předurčuje, že největší zvláštností tohoto rázovitého kraje je pro návštěvníka neznalého věci, naše nářečí, slezština, podobná polštině, kterémužto jazyku místní neřeknou jinak, než "po našymu". A právě z naší domoviny čas od času vyrazíme i do Jeseníků. Ne, že by nás Beskydy omrzely, to vůbec ne, ale Jeseníky jsou Jeseníky a tak jak nelze přirovnávat Jeseníky k Beskydám, nelze ani Beskydy přirovnávat k Jeseníkům. Obě pohoří mají svůj půvab a nepopsatelné kouzlo, které snad ani slovy vyjádřit nelze, lze je jen poznávat a kochat se jejich krásou.

Při jedné návštěvě Jeseníků jsme s kamarádem Michalem potkali na Švýcarně Mikiho a Věrku, bikery tělem i duší. Padl jim do oka náš tandem a já jsem se svěřil, že jsem ještě nikdy neviděl moře a že mým snem je uvidět prvně v životě moře z kola a že právě takovou cestu z domova již plánujeme. Mikimu a Věrce se náš plán zalíbil a tak bylo ujednáno! K moři pojedeme všichni - tedy, pokud nám bude přáno, pojedeme ještě letos v srpnu k Baltu. Náš termín se nezadržitelně blíží a tak již trénujeme. Podnikl jsem tedy s Verčou na tandemu okružní tréninkovou jízdu po severní Moravě, ve které jsme ujeli rovných 600 km za pět dnů a závod Čas-OFF-ka na Šerák byl ve čtvrtém dnu našeho výletu. Vraťme se tedy k němu.

Původně jsme tedy závod jet nechtěli, protože jsme již za sebou měli 350 km ve třech dnech a na závod jsme připraveni nebyli. Nicméně Miki vysvětlil, že o nic nejde a že si to můžeme jen užít. Tož jsme si to užili.

V poledne jsme se postavili s naším tandemem na start jako "Chalupáři" a čekali, co bude. Tandem všeobecně vzbuzuje pozornost, nyní ji vzbuzoval dvojnásob. Každý na nás čuměl jako ščur do rynny a místo toho, abychom se soustředili na start, vysvětlovali jsme některým zvědavcům, jak se na tom vehiklu jezdí ve dvou.

Konečně zazněl start. No, start... Pro nás spíše povel k přípravě na rozjezd, neboť abychom nezavazeli ostatním závodníkům, zařadili jsme se na konec startovního pole a jen čubrněli, jak si to ti nejrychlejší v předu ženou ku předu. Ty vole, tak to je maras, pomyslel jsem si. Než se rozjedeme, první budou v cíli. A měl jsem pravdu, neboť když jsme překonali mezi posledními travnatou rovinku, bláto v mírném stoupání nás donutilo znovu zastavit a vytlačit náš long vehikle až na asfaltovku.

Kurnik šopa, to nóm to pěkně začyno, pomyslili jsme si a šlápli do pedálu. K našemu překvapení jsme předjížděli jednoho závodníka za druhým a zdálo se... No, nezdálo, se! Makali my jak šrubi  a samotný Krojciger by čuměl jak puk, kdyby nás viděl. Naštěstí nás neviděl... A tak jsme šlapali co to dalo, postupně jsme předjížděli závodníků čím dál méně, časem drželi už jen pozici a čekali, co bude dál. Tam dál krásný asfalt, který svědčil naším hladkým pneumatikám, nějak ustoupil jeho místo nahradila šotolina a tam nás zase ti, co jsme předjeli, na oplátku předjížděli oni. A ješče ty překlynte waseršlogi, to nám byl fakt čert dlužný.

"Kaj nas tu švinsko noga smyčyla, do taki grapy?" nadával jsem nahlas. "Niebylo lepše šedžeč na dole a močač dupe v lavoře?"

"Ten lavor budu potřebovat až dojedeme!" pronesla Verča tónem naznačující, co si o tom všem myslí.

Raději jsem tedy šlápnul do pedálu ještě více, abych jen nemrmlal a za krátko jsme potkali Mikiho, jak fičí dolů. Nevím, jak dlouho se Miki zdržel v cíli, ale byl jednoznačně překvapen, že "už jsme zde" a tak  nás ten kousek k cíli doprovodil.  Zvláště pak se divil, že jsme náš tandem ani jednou netlačili a poctivě vše vyjeli. No, vlastně ne... Jednou nám při přejezdu waseršlogi zadní kolo podjelo a místo dopředu, jsme jeli dozadu a museli jsme zkrátka na zem šlápnout, popojít metr a půl a zase se rozjet, ale jinak... Fakt to byl záhul jak sviňa. O to více nás pak těšilo třetí místo.  

A příště? Příště jestli vůbec pojedeme, tak jedině jako doprovodné vozidlo.

Slávek a Verča

foto 1, 2 - Peťa Grepl

foto ostatní - Čmelda

01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg
16.jpg
17.jpg
18.jpg
19.jpg
20.jpg
21.jpg
22.jpg
23.jpg
24.jpg
25.jpg
26.jpg
27.jpg
28.jpg
29.jpg
30.jpg
31.jpg
32.jpg
33.jpg
34.jpg
35.jpg
36.jpg
SPONZOŘI
Domist.jpg
logo Harbich web.jpg
Trymeta mala kopie.jpg
logo Paprsek uprava stranky.jpg
Certovy kameny.jpg
Stolarstvi.jpg
 
  PODĚKOVÁNÍ
Sport servis Tomšů
web

Velosport Chuděj
web

Jesenickému týdeníku
web

Olinovi Nešporovi
Petříkov - Brno






 
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one