17.4.2012

14.2.Zlatohorská magistrála

14. 2 Zlatohorská magistrála
 
    Chtěli jsme prožít sobotu zase jednou jinak a taky nasbírat zkušenosti na 24 hodinovku, což je závod na běžkách na Paprsku, který vypukne 7.3. a končí druhý den.
     Páťa nás přesvědčil, abychom se zúčastnili v Horním údolí „Zlatohorské magistrály“, běžkařského závodu klasickým způsobem. Ženy jely jeden pětikilometrový okruh s jednou střelbou, muži si dali okruhy dva a stříleli v obou kolech. Kdo minul terč, musel absolvovat trestné stometrové kolo.
     S čipem na noze stojím s ostatními na startu. Na trať vyrážíme jednotlivě po třiceti sekundách. Jsem na řadě. Párkrát se zhluboka nadechnu a jdu na to. Asi půl kilometru je stopa měkká od slunce, ale sotva vjedu do stínu lesa, lyže se nádherně rozjedou. Kde to jde, jedu soupaž, funím, v hlavě mi začíná tepat. Pod Lurdskou jeskyní je první točka. Ohlédnu se, abych zjistil, jestli se mi někdo přibližuje. Nikoho nevidím. „Makej“, říkám si, “makej!“ Přichází sjezd. Pár turistů uskakuje na stranu. Mezi hlasitým dýcháním děkuji a „píchám“ ještě rychleji. Další stoupání a za ním prudký sjezd po zmrzlém sněhu. Běžky se nebezpečně rozjedou, musím ze stopy a přibrzdit. Tento manévr sleduje několik nezávodících běžkařů a tak se snažím vypadat, jako že to umím. Kdyby viděli moje vyvalené oči, padli by smíchy. O kus dál musím znovu ze stopy. Dvě stojící dámy bez čísel, každá v jedné stopě, nechápavě koukají, kam ten funící chlap se startovním číslem a nudlí u nosu spěchá. Blížím se ke střelnici. Někdo u tratě mě hlasitě povzbuzuje a už o pár metrů dál mi pořadatel vráží vzduchovku do ruky. Zbraň má tak jemnou spoušť, že sotva se jí dotknu, nemaje zamířeno, vystřelí. Mimo! Trestné kolo! Vyjíždím poslední stoupání, lapám po dechu, stopa se stáčí doleva a klesá do cíle prvního kola. Teprve až teď se rozjíždím. Líp se mi dýchá a zvládám rychlejší tempo. Vosky se už trochu sjely a lyže jedou ještě rychleji. Předjíždím několik závodníků a už opět stoupám ke střelnici. Odjistím, nasaju, nedýchám, zamířím, prásk. Trefa! Jo! O pár let mladší borec jede ze střelnice současně se mnou. Oba dřeme poslední stoupání. Poslední otočka a sjezd do cíle. Jsem tu. Zjišťuji, že mě to bavilo a že se mi to líbilo.
     Asi o hodinu později je vyhlášení vítězů. Proslechlo se, že Věrka snad bude na bedně. Jsme napnutí. Přichází kategorie „Mladší ženy“. Druhé místo Bobi Juříková – Jeseničtí orli! Nevěříme, ale je to tak. Kategorie „Mladší muži“. Třetí místo Patrik Nešpor – Jeseničtí orli! Páťa s úsměvem leze na bednu. Kategorie „Starší ženy“. Druhé místo Věrka Kirschnerová – Jeseničtí orli! K našemu koutku se upínají zraky kolem stojícího davu. Kategorie „Starší muži“. Třetí místo Miki Žváček – Jeseničtí orli! Nejsem Karel Gott, ale tohle jsem vážně nečekal. Čtyři kategorie, čtyři bedny! No nejsme my borci?
     Za tímto týmovým úspěchem se skrývá naše tajná zbraň. Jmenuje se Tomáš Tejchman, který nám připravil mazání. Bez jeho znalostí a pomoci, by naše výsledky byly zřejmě někde jinde.

Miki
foto Daniel Ščerba
foto Marek Lesák
foto Konstandinos Lolas
foto Adéla Vlčková
foto Honza Procházka
 
01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg
16.jpg
17.jpg
18.jpg
19.jpg
32.jpg
20.jpg
31.jpg
21.jpg
22.jpg
24.jpg
27.jpg
25.jpg
26.jpg
28.jpg
29.jpg
30.jpg
SPONZOŘI
Domist.jpg
logo Harbich web.jpg
Trymeta mala kopie.jpg
logo Paprsek uprava stranky.jpg
Certovy kameny.jpg
Stolarstvi.jpg
 
  PODĚKOVÁNÍ
Sport servis Tomšů
web

Velosport Chuděj
web

Jesenickému týdeníku
web

Olinovi Nešporovi
Petříkov - Brno






 
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one